Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

Kruvalská princezna - 22. kapitola

14. listopadu 2013 v 17:39 | Elizabeth |  Kruvalská princezna
Konečně! Ano, moji drazí, konečně je tu princezna. To víte, učení, málo času, nějaká ta lenost... ono se to ve výsledku sečte, a pak je tu kapitola až teď. Ale na svoji obhajobu dodávám, že je dlouhá. Hodně dlouhá, třebaže zahrnuje asi jen polovinu plesu, jednu novou romanci (Jste si mysleli, že mi Isabellka s Viktorem bude stačit?) a to už asi bude všechno, na to další si počkejte do příště. Pěkné počtení!
PS: Hm, jen mě napadlo, že bych si mohla udělat statistiku, jak souvisí délka čekání s počtem komentářů u předchozí kapitoly... O:-)



Nervózně přecházela po své kajutě, vždy několik kroků sem, pak zase zpátky. Byla nervózní, hodně nejistá, jako kdyby se z ní vypařilo vše, co se dnes stalo, všechny příjemné pocity, kdy jen blbla s Viktorem. A s Harrym, připojila se k partě jeho přátel a koulovali se, váleli se ve sněhu a ona na chvíli vše zapomněla. Dokonce ji Viktor, navzdory tomu, kdo je viděl, v jednu chvíli povalil do sněhu a políbil. Hermiona se začervenala, její bratr odvrátil zrak a Weasleyovi se jen smáli a hodili na ně pár dalších sněhových koulí, třebaže těm dvěma to bylo jedno.

Chtěla by se zase tak cítit, nemyslet na nic. Jenže teď měla čas, protože navzdory svému očekávání vše zvládla nějak rychle - umýt se, udělat si něco s vlasy a obléci se do společenského hábitu v barvách Kruvalu. A tak tu jen mohla chodit a čekat, než pro ni přijde Viktor a společně se i s ostatními vydají do hradu, kde se připojí k dalším studentům, z Bradavic a Krásnohůlek, na hostinu a pak následující ples.

Ani pořádně netušila, čeho přesně se bojí, zda tance, hostiny či přespávání u jejího otce. Nejistoty, kdy netuší, co od ní, jakožto od šampionky, všichni očekávají. A tak jen přecházela, snažila se urychlit čas, třebaže jí připadalo, že to má opačný účinek.
Po době, která jí připadala nekonečně dlouhá, se konečně otevřely dveře. Vzhlédla a jak zjistila, byl to Viktor, kterého tolik očekávala. Pousmála se.
"Sluší ti to," pověděl jí, když k ní přešel, nenamáhal se ani zavřít za sebou dveře.
"Tobě taky." Slavností uniforma Kruvalu byla vždy krásná, občas litovala, že nemůže nosit pánskou verzi, neboť ženská neexistovala, a i když si již před nějakou dobou pořídila slavnostní hábit, který vypadal, jako kdyby ho šili právě pro její školu, nebylo tomu tak a stále mu něco chybělo, jakési neznámé kouzlo, které žádný krejčí nemohl oblečení dát sám.
"Tobě víc," pousmál se a přitáhl si ji k sobě. "Zbožňuji, když máš takhle vlasy." Opatrně jí do nich šáhl, jako kdyby nechtěl poničit její dílo, které si na hlavě vytvořila. A přitom jí to připadalo jako každý jiný den, jen je trochu navlnila a nechala volně splývat na svá ramena. Pravda, většinu času si je zastrkávala za uši, či nějak svazovala, ale buďme upřímní - komu by se líbilo, že mu černé vlasy stále padají do obličeje a on přes ně sotva vidí?
"Já…," pokusila se něco říci, snad děkuji, ale on ji předběhl. Něžně ji políbil, opatrně, jako kdyby to byla křehká panenka. Vyšla mu vstříc, a tak tam chvíli jen tak stáli, se rty přitisknutými na sobě, on s rukama okolo jejího pasu.
"Asi bychom už měli jít," řekla po chvíli, kdy se od něj odtrhla. Přikývl a nabídl jí ruku, kterou přijala. Společně se vydali ven, na palubě už čekala většina jejích spolužáků, na některé se ještě čekalo a jiní už odešli s předstihem, aby se setkali se svými partnerkami. Ještě chvíli se zdrželi, počkali na několik opozdilců, a pak se společně vydali k hradu. Stoupali po zasněžené pláni, smáli se a přemýšleli, co je asi tak čeká. Znali své slavnosti v Kruvalu, ale jiný kraj, jiný mrav, o tom se tu přesvědčili již mnohokrát.

Na plácku před hradem kdosi vytvořil k jejich údivu jakousi umělou jeskyni, osvětlenou barevnými světly a několika ledovými sochami, patrně proto, aby zamilované páry se měly po plese kam uchýlit. I Vstupní síň byla slavnostně vyzdobena, zdálo se, jako kdyby celá byla pokrytá ledem, ale přeci tu nebyla zima, panovalo tu příjemné teplo. Postávali tu studenti Bradavic, pár dívek z Krásnohůlek, třebaže tu nebyly ještě všechny. Kouzelníci se rozcházeli, proplétali se mezi sebou a hledali své protějšky, jen několik málo osob zůstávalo nečinně stát u stěn, snad se jim nepodařilo sehnat partnera na dnešní večer.

Postupně se od jejich skupinky odpojovali další a další chlapci, vydávali se za svými partnerkami, povětšinou se jednalo o studentky Bradavic, i když několik z nich sebralo odvahu a pozvalo i nějakou z Krásnohůlek, třebaže si Isabella nebyla jista, zda v tom nemá prsty nějaká sázka, protože názor kruvalských na Francouzky byl všeobecně známý.

"Šampioni se svými partnery sem ke mně, prosím," ozvalo se za nimi. Profesorka McGonagallová stála za jejich zády, na úpatí schodiště. Viktor jí stiskl ruku a dovedl je k ní, kde se mezitím shromáždili i ostatní šampioni. Fleur s jakýmsi bradavickým studentem, snad z Havraspáru či Mrzimoru, Is si nebyla jista. A pak Harry… Slušelo mu to, vypadal tak nějak dospěle, rozhodně ne jako malý roztomilý bratříček. V tom společenském hábitu vypadal jako slušný mladý kouzelník. Vedle něho postávala dívka, kterou neznala, ale jevilo se, že se jedná o nějakou jeho spolužačku z ročníku. Tvářila se nadšeně, jako kdyby milovala hluk a pozornost, který její bratr přirozeně způsoboval. Alespoň někdo si to užívá, pomyslela si, když kolem nich do síně procházeli všichni ostatní studenti a dívali se na ně. Jako kdyby se jednalo o zvířata v mudlovské ZOO či o nějakou jinou atrakci. Bylo jí to nepříjemné, ale Viktor to vycítil a sevřel jí ruku, jako kdyby jí tím chtěl dodat odvahy. Vděčně se na něj pousmála a stisk mu opětovala.

V momentě, kdy okolo nich prošli už všichni, je profesorka požádala, aby se seřadili. Isabella ráda přenechala první místo Fleur a jejímu partnerovi, a tak se s Viktorem zařadila za ní. Harry stál teď za nimi a ještě než se vydali do Velké síně, naklonil se k ní a zašeptal: "Viděla jsi Hermionu?" Zavrtěla hlavou.
"Co s ní je?" zeptala se. V tom davu lidí ji nepostřehla a až teď si uvědomila, že nebelvírská dívka nějak ples nerozebírala, snad se ani nezmínila, s kým půjde.
"Podle všeho tu je s Malfoyem," odpověděl a ona na něj vykulila oči, ale než stačila cokoliv říci, dveře do síně se otevřely a její pozornost se přesunula zpět k tomu, co ji zrovna teď čekalo, třebaže netušila, co by dívku jako Hermionu vedlo k tomu, aby na ples šla zrovna s Malfoyem. Ne, třeba se Harry spletl, to by přece neudělala… Ale neměla čas nad tím uvažovat, protože Fleur se před nimi již vydala dovnitř a ona ji s Viktorem následovala. Snad to ani neslyšel, co jí Harry řekl, a tak zůstal v klidu, jen ji lehce vedl tak, aby nezůstala pozadu a nepůsobilo to podivně, za což mu byla vděčna, protože v té chvíli by patrně zůstala otočená ke svému bratrovi a snažila se od něho zjistit více.

Velká síň, podobně jako Vstupní, vypadala, jako kdyby ji něco zevnitř pokryl ledem. Strop nad nimi byl černý, stejný jako obloha venku, posetý hvězdami, a nad hlavami všech se vznášelo jmelí a snítky cesmíny. Co ale bylo nejzvláštnější, byl fakt, že kolejní stoly zmizely, a místo toho se v síni nacházelo nespočet stolů malých, každý snad pro tucet osob, ale Is si tím nebyla jista. Snažila se jít vzpřímeně, neklopýtnout a usmívat se, zatímco se za potlesku přibližovali k čestnému stolu, který stál na místech jako při normálních příležitostech stůl profesorský. Teď tam ale místo učitelů seděli ředitelé jednotlivých škol a porotci, tedy spíše jen Pytloun. Skrk chyběl a Isabell si domyslela, že ten mladík, který jí odněkud připadal povědomý, ho patrně zastupuje.

Is na okamžik zaváhala, kam se usadit, když konečně ke stolu dorazili, ale Viktor to vyřešil za ní, a tak seděla vedle něho. Po druhé straně měla dívku, která přišla s Harrym, jenž se usadil vedle toho mladíka. Vedle Viktora zas seděla Fleur a její partner zaujal místo až na konci stolu. Chystala se naklonit už ke svému bratrovi, aby se ho zeptala, zda se jenom nepřehlédla, ale zjistila, že se dal do řeči s tím neznámým. Upřela na něj zrak a v tom jí to, když ho viděla takto zblízka, došlo.
"Percy Weasley?" oslovila ho opatrně. Vzhlédl k ní, chvíli na ni jen tak koukal, ale pak se v jeho očích objevilo poznání.
"Isabella Snapeová, že?" pousmál se. Přikývla. Netušila sice, co tu přesně dělá, ale z absence pana Skrka to bylo víceméně jasné a ona tušila, že pokud by se ho na to zeptala, dostalo by se jí sáhodlouhého povídání o tom, co všechno se mu v životě přihodilo a čeho všeho dosáhl. Tedy pokud se nezměnil, ale to jí připadalo nepravděpodobné a vzhledem k tomu, jak se o něm mimoděk Bill či Charlie zmínil v nějakém to dopise, který jí jednou za čas sova přinesla, také nemožná.
"Ano, Isabella. Nebyl bys tak hodný a nepozdravoval ode mě Billa a Charlieho?" Usmála se na něj, on ale jen stroze přikývl. Takže se nezměnil, pomyslela si trpce, třebaže to na sobě nedala znát a obrátila se zpět k Viktorovi.

Na stole před nimi - zcela neobvykle - se nacházeli jen prázdné talíře a na nich položené pergameny. Když se na něj pečlivě zadívala, zjistila, že se jedná vlastně o jídelní lístek, třebaže podobně jako většina ostatních v místnosti netušila, co dělat. Vyřešil to ale Brumbál, který, vědom si jejich váhání, se zadíval na lístek, a pak si zřetelným hlasem poručil vepřové kotlety, které se vzápětí zjevily na jeho talíři.

Všichni v síni ho postupně napodobili, třebaže někdo váhal více a jiný méně. Viktor se k Isabelle naklonil a na několik jídel se zeptal, a tak mu vysvětlovala, co je co, zatímco Fleur se naklonila ke svému partnerovi a jen mu řekla, ať jí řekne, u čeho je největší pravděpodobnost, že to bude chutnat jako jídla, ne jako to, co tu prý podávají normálně.

Po chvilce už každý měl své jídlo, většina studentů se živě bavila, jen u čestného stolu bylo poněkud ticho. Fleur si stěžovala svému partnerovi, u kterého Is ani nezaregistrovala jméno, ale jinak ten rozhovor dvakrát nevnímala, Harry konverzaci se svojí partnerkou, která měla v plánu pravděpodobně probrat všechno možné, patrně nezvládal a Isabella nějak do hovoru neměla náladu, jen tu a tam na něco Viktorovi odpověděla, ale jinak mlčeli a vystačili si s pohledy. Ani profesoři dvakrát živou diskuzi nevedli, jen Brumbál něco občas probral s madam Maxime či Pytlounem, ale Percy a Karkarov se jim stranili, ředitel Kruvalu snad něco pronesl jen v momentě, kdy se řeč stočila na jeho školu.

"Není tamto Hermiona?" otočil se na ni najednou Viktor a ukázal na jeden ze stolů kousek od nich. Většinu míst zabírali studenti Zmijozelu, alespoň to Isabell odhadovala, ale také tam sedělo několik dívek, které by přiřadila k jiným kolejím. Včetně jedné ve světle modrém hábitu a hnědými vlasy vyčesanými do pracného drdolu. Nejprve chtěla říci, že ne, že to skutečně není Hermiona, zvlášť když hned vedle ní seděl jí dost známý blonďák, ale na pohled druhý si už byla téměř jista, že se skutečně jedná o tu studentku Nebelvíru.
"Vypadá to tak, ale nezdá se mi, že by skutečně šla s Malfoyem," odpověděla mu upřímně, on se na ni otočil s úsměvem.
"O mně by také hodně lidí neřeklo, že chodím s dcerou smrtijeda," ušklíbl se.
"Ale to není to samé," zamračila se na něj.
"Co ty víš," pokrčil rameny. Už mu na to víc říct nedokázala, nestihla vyjmenovat veškeré důvody, proč Malfoy junior není pouhý syn, protože Brumbál se zvedl a vybídl k tomu i ostatní. Pak zmizely stoly a jí vyschlo v krku.

Po její pravé straně se objevilo podium, na které vzápětí vstoupilo několik čarodějů. Neznala je, třebaže o nich už někde patrně slyšela, snad se jejich skupina jmenovala Sudičky či tak nějak.
"Smím prosit?" usmál se na ni Viktor a ona přikývla.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nits Nits | Web | 14. listopadu 2013 v 19:00 | Reagovat

*rozpuštěná*

2 machi96 machi96 | E-mail | Web | 14. listopadu 2013 v 19:31 | Reagovat

Jůůůůů, další překrásná kapitola :3 vážně nejlepší HP FF co jsem kdy četla :))) další kapitolu prosííííím :D

3 Judys Judys | 14. listopadu 2013 v 22:18 | Reagovat

Moc pěkné. Opravdu mě překvapil Hermionin doprovod. Myslela jsem si, že půjde s Harrym nebo s Ronem. Určitě nám to ale brzy osvětlíš + už se moc těším na Vánoce. :D

4 Tsuky Tsuky | 15. listopadu 2013 v 22:28 | Reagovat

Juu ^^prosím rýchlo pokračovanie. práve som dočítala všetky kapitoly tejto poviedky a už mám deficit :D

5 Evellin Evellin | 16. listopadu 2013 v 12:51 | Reagovat

Moc hezké. Matoucí ta situace s Hermionou, ale jistě se to nějak vysvětlí, koneckonců... svět je malý a o náhody tu není nouze :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama