Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

Záhada baskervillská

8. října 2013 v 16:34 | Elizabeth |  Sherlock BBC
Už delší dobu jsem chtěla napsat FF na mého milovaného Sherlocka. Uvažovala jsem o Jimlocku, nakonec, při sledování druhé epizody druhé sérii, mě napadla tato povídka. Johnlock, 15+. Aneb - taky vás zajímalo, proč měl to jedno ráno Sherlock tak dobrou náladu?

Obrázek by Nits


Dveře zavrzaly, když otevřel a opatrně vešel do jejich pokoje. Sherlock už jistě spal a on ho nechtěl probudit, ne po tomto dni, kdy se vše pokazilo, záhada nevyřešila a on neměl nervy na to ho uklidňovat či se snažit sledovat jeho podivné myšlenky.
Potichu za sebou zavřel a po špičkách přešel k posteli. V pokoji panovalo přítmí, a tak málem narazil do malého stolku. Ale podařilo se mu včas uhnout, třebaže se o daný kus nábytku zachytil nohou a hlasitě zaklel. Když se ale podíval na svého společníka, ležícího a klidně oddychujícího v posteli, nezdálo se, že by ho zvuk probudil.
Shodil ze sebe oblečení, bez ladu a skladu ho nechal ležet na podlaze, a pak téměř nahý proklouzl pod svoji peřinu na své půlce postele. Už si na to, za tu dobu, co žil s Sherlockem, zvykl. Většinou - díky nějaké zvláštní náhodě - sdíleli jeden pokoj s jednou postelí a on si nedokázal zvyknout, že by snad spal v pyžamě, a tak to po čase prostě vzdal. Sherlock Holmes rozhodně nepatřil mezi ten typ osobnosti, co by byl schopen vás znásilnit.
Jednou, dvakrát se převalil, aby našel tu správnou polohu na boku, zády k druhému muži, ostatně jako vždy. Pak zavřel oči a začal se soustředit na svůj dech, aby co nejrychleji usnul a dopřál si odpočinku před dalším náročným dnem.
"Johne?" ozvalo se kousek od něj. Tak tedy nespal.
"Hm?" zabručel místo odpovědi. Ale nic jeho společník už neřekl, a tak to považoval za vyřešenou věc. Dokud se matrace neprohnula a on neucítil, jak se k němu přisunul.
"Mám strach," zašeptal těsně předtím, než Johna objal.
Doktor se zarazil. Tohle… bylo to tak nesherlokovské a zvláštní, že vteřinu jen zmateně ležel, upírajíc zrak do tmy a vnímajíc, jak se na něj tiskne tělo druhého muže.
"Ehm… Sherlocku?"
"Ano?"
"Co to děláš?"
"Objímám tě. Vadí ti to?" Chvíle ticha.
"Ne."
Leželi a mohly uplynout vteřiny i minuty, když se Johnovi začala klížit víčka a on se pomalu propadal do sladkých vod snění. Od spánku ho už dělil krůček, jediný malý krůček, když ucítil dotek tam, kde ho rozhodně cítit neměl.
"Sherlocku?"
"Johne?"
"Tohle… nepatří k objetí."
"Omlouvám se. Nechtěl jsem." A ruka se stáhla a zmizela.
"Neřekl jsem, že mi to vadí." Skoro by John přísahal, že se Sherlock usmál, třebaže to nemohl vidět. Ruka se vrátila, nenápadně a pomalu.
"Dobrou noc," pověděl John do ticha přerušovaného jen jejich klidnými dechy.
"Ty chceš spát?" zaznělo v odpověď, snad trochu zklamaně.
"Podle toho, jak to myslíš." Chvíli ticha, a pak se najednou John ocitl na zádech a Sherlock nad ním, každý zachumlaný ve své vlastní dece.
"A ty to myslíš jak?" optal se Sherlock svého doktora. Ten nasucho polkl, pozorujíc jeho poodhalenou hruď a roztomile rozcuchané vlasy.
"No… jedna dávka endorfinů by se hodila," odvětil po chvíli přemýšlení. Spatřil, jak se muž nad ním usmál. A pak dokázal vnímat už jen jeho rty, okupující jeho ústa. Něžně, skoro až bojácně, jako kdyby se mladý detektivní poradce bál překročit jistou úroveň a prohloubit polibek. Doktor to musel udělat místo něj.

Po chvíli na zem dopadla deka, která ještě před okamžikem halila Sherlocka. Nahého Sherlocka, jak John zjistil, když ho přitáhl pod svou deku.
"Tys to plánoval," zašeptal, když se od sebe odtrhli.
"Možná," připustil.
"Sherlocku!" okřikl ho John, když se detektiv ve snaze vyhnout se odpovědi vrhl na jeho rty.
"Dobře, dobře… plánoval jsem to. Vadí ti to?"
"Vůbec ne," odvětil doktor těsně předtím, než to všechno hodil za hlavu a přitáhl si detektiva ještě blíž. Tělo na tělo, ty jeho sladké rty, které si často přál tak moc umlčet, a on je teď mohl okupovat, přivlastni si je, s nikým se o ně nedělit.
Přitáhl si Sherlocka blíže, chtěl ho cítit a vnímat celého. A taky chtěl mít alespoň nějakou záminku proto, aby mohl sevřít ten dokonalý zadek. Plenil jeho ústa, rukama mapoval jeho tělo, každičké místečko, kam se jen mohl dostat. Miloval to, nebylo to poprvé, co se jejich spaní tak trochu zvrtlo. Ale bylo to vůbec poprvé, co s tím přišel Sherlock. Třebaže to teď tak nevypadalo. John si s ním dělal, co chtěl a on se prostě nebránil. Snad i to bylo zahrnuto do jeho plánů, i když to nikdo nemohl říci s jistotou, kdo by také odhadl, co zrovna on zamýšlí?
A John se odvažoval dál a dál, hladil to dokonalé tělo pod sebou, cítit jeho vzrušený penis a stále okupovat ta dokonalá ústa. Úžasný pocit, kdy ticho v místnosti narušoval jen jejich a tlumené vzdechy.
"Johne." Tichý vzdech do jeho úst, který doprovázel jeho jméno. Jak jen to miloval. Ten pocit spojení, toho, že není sám. Kdy se mohl uvolnit a zapomenout na vše, co ho trápilo. Na případ, na záhadu, na člověka, který se ocitl na pokraji šílenství, na to, že člověk, kterého miloval, měl strach…
Jeho ruka se sama vydala mezi detektivovy půlky, jeho prst do něj sám opatrně vnikl. A Sherlock konečně přerušil polibek, trochu se nadzvedl na rukou a položil si hlavu vedle té jeho. Vzdychal mu přímo do ucha a Johnovi to připadalo jako ta nejkrásnější symfonie zvuků.
Chtěl víc, chtěli to oba. Přidal další prst, který pak následoval i ten třetí. Další záplava vzdechů. Další šeptání jeho jména. A pak, ještě předtím než si ho doktor přetočil pod sebe, vzal Sherlock tak trochu věci do svých rukou. Napřímil se, deka z něho se zašustěním sklouzla a než se John nadál, nasedl na něj sám. Jako kdyby to byla žena, která právě někoho znásilnila…
John překvapeně vydechl. Nikdy tohle neudělal, nikdy za celou tu dobu. Ale nevadilo mu to, užíval si to, a to i přesto, že Sherlock po chvíli přišel na to, jak těmi jednoduchými pohyby, pomalými i rychlými, jak se mu zrovna hodilo, může toho člověka pod ním pomalu dovádět k šílenství. Samozřejmě, jen do té doby, než dotyčný už to nevydrží a převrátí ho pod sebe, aby skoncoval s tím příšerně pomalým tempem a vzal si ho, tvrdě a rychle. Tak jako vždy. Udělal se do něho, a pak se zhroutil na Sherlockovu hruď. Chvíli to vydýchával a potom se nenápadně přisál na jeho krk, zatímco jeho ruka putovala níž, mezi jejich těla, aby sevřela detektivův penis a začala i jeho, za asistence drobných polibků, kterými pokrýval jeho dosud nedotčenou kůži, dovádět k šílenství.
A Sherlock vzdychal, přivíral oční víčka a užíval si to. Nikdy dřív netvrdil, že by něco takového mu mohl pomoct. Ale dříve také neznal tohoto roztomilého vojenského doktora, který ho právě udělal.
Chvíli jen tak leželi v tichosti a ve tmě, vychutnávajíc si společného obětí. Potom se z něho John odkulil a vrátil na postel obě deky. Když jimi oba přikryl a přitulil se ke svému společníkovi, připravený do několika minut se konečně propadnout do vytouženého spánku, potichu se zeptal: "Pořád se bojíš?"
"Ne, teď už ne."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Joss Joss | E-mail | Web | 8. října 2013 v 17:50 | Reagovat

Páni, tak takúto poviedku na JohnLock som ešte nečítala, veľmi pekne si to napísala, len si to predstavovať, nie som zvyknutá čítať takéto poviedky, ale problém v tom nevidím, len je to nezvyk aj si to predstavovať a tak. Ale veľmi pekne píšeš, musím sa opakovať. :D

2 Lexy Lexy | 8. října 2013 v 20:44 | Reagovat

Super, krásně napsané!:) Vždycky když na ty dva koukám, tak si říkám, proč je proboha nedaj dohromady, vždyť jsou pro sebe jako stvoření:3

3 Arthur Arthur | E-mail | Web | 19. října 2013 v 19:43 | Reagovat

Tyvole.
Myslím, že tě miluju. A že tě budu uctívat. AAAAAA
Mám úplně husí kůži na zádech a v mozku vygumováno. Totálně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama