Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

For the last time

15. září 2013 v 18:55 | Elizabeth |  One Direction
Já. Se. K. Tomu. Dokopala! Aneb slavte a jásejte, lenost byla zabita a ponechána k vykrvácení na bojišti.
A k čemu že jsem to vlastně dokopala? No, k jisté povídce, která mi v hlavě ležela už nějaký čas. Zarry, asi krapet sladké a romantické, ale co, nemůžu pořád psát jen o smrti, že. :)

Obrázek by Nits


Pohledný mladík se opíral o zábradlí na terase a upíral pohled kamsi do dálky. Možná na vzdálený les, možná na ještě vzdálenější město. Možná to ani nevěděl on sám. Jen prostě kamsi zabodl pohled a místo toho, aby si scénu před sebou vychutnával plnými doušky, jak by to udělal každý člověk se smyslem pro romantiku, se nechal unášet svými myšlenkami.
Netušil, jak se v jeho hlavě vzaly, jak ho mohly napadnout. Byl zmatený, nevyznal se v sobě ani ve svých citech. Ten zvláštní okamžik, když se vaše osobnost rozpoltí. A vy ani netušíte, co cítíte. Žárlil. A přitom tušil, že to není jeho věc, že se ho netýká, že přeci má na tomto světě jinou spřízněnou osobu. Nějaká jeho část smutnila. Jiná zas skákala radostí do stropu. Tedy - skákala by, kdyby mohla.

Co se s ním vlastně stalo? Vždyť byl za to rád, přál jim to, chtěl, aby byli šťastní, a spolu se zbytkem kapely je popichovali, když se to báli říct i rodičům. A teď to bylo venku. Jediná zpráva o zasnoubení. A on tu teď stál, zmaten vlastními city, jako nějaký puberťák v romantické komedii, kdy netuší, jestli hlavní ošklivou hrdinku miluje, nebo ji jen bere jako objekt vhodný pro šikanu.
"Harry?" ozvalo se za ním. Otočil se, i když to nebylo třeba, už podle hlasu poznal, kdo to je. On. Zayn. Navzdory všem předešlým úvahám se musel pousmát.
"Ano?" odpověděl mu vzápětí, zatímco se k němu Zayn přidal a podobně jako Harry se zadíval na krajinu před nimi.
"Nic, jen jsem chtěl vědět, zda jsi v pořádku. Louis něco říkal…," pátravě se zadíval na toho mladšího, jestli mu nic není. Možná bylo, ale to poznat nedokázal.
Harry si odfrkl. "Louis něco říkat mohl, ale z toho pokoje jsem odešel naštvaný kvůli tomu, že na ten jeho návrh přistoupit nehodlám."
"Na jaký návrh?"
"Bavili jsme se o tom, jak bychom veřejně dokázali náš vztah. Navrhoval porno v přímém přenosu." Zayn se na něho nevěřícně podíval.
"To jako vážně? Chápu, že je tak trochu šílený, ale tohle…," nevěřícně zakroutil hlavou.
"Nejsi v tom sám, taky jsem netušil, že by mě chtěl ojet přímo na podiu." Zayn nasadil útrpný pohled alá s kým jsem to proboha v kapele a Harry se tomu musel zasmát. Když člověk nemyslí na to, co ho možná někde v koutku duše trápí, a nechá se jen unášet přítomností, je to nádherný pocit. Dokud se vám do hlavy nevloudí jedna myšlenka. Tušil, kde se vzala. Přišla z minulosti a zkratkou to vzala přes smíření. Malá, titěrná, a přesto ho dovedla k činu. Obrátil se k Zaynovi.
"Můžu něco udělat?" Chvíli si ho prohlížel, než přikývl. Netušil, co ho napadlo, co chce udělat. Ale věřil mu a stejně věděl, že jeho psímu pohledu by odolat nedokázal.
Harry se k němu přiblížil, překonal tu malou vzdálenost mezi nimi. Chvíli jen koukal, zelené oči mu uličnicky zářily. Pak Zayna políbil.

Bylo to jako jedno velké déjà vu. Znal ty rty, okusil je už párkrát předtím. A právě ty chvíle se mu teď vybavily. Tak jasné, jako kdyby se vše stalo teprve včera. A z nějakého důvodu se mu přímo před očima vybavila ta úplně první, že ani nedokázal uvěřit, že už uběhlo tolik času. Od ní a od X-Factoru…
Stalo se to jednoho dne, večer, kdy jen tak se Zaynem seděli, posilněni něčím mnohem silnějším než jakýmkoliv alkoholem. Smíchem, štěstím. Už si ani nedokázal vybavit, kdy tehdy byl zbytek. Byli sami a Harry už ani nemyslel na všechny obavy, které ho už nějakou dobu sužovaly. Věděl, co by se mohlo stát, a bál se, že by tomu nedokázal zabránit. Dokázal si to přiznat. Byl děvka. Svým způsobem. Takovým, který hodně lidí odsuzuje víc, než ty polonahé slečny z dálnice. A i když se za to styděl, nic mu nezabránilo v tom tu a tam někoho ojet. Od dívky, se kterou randil sotva týden a ze které se ve výsledku vyklubala nymfomanka, přes svého nejlepšího přítele až po neznámého mladíka na záchodech, u kterého ani netušil, jak se vlastně jmenuje.
Tak trochu se bál oprávněně, ale když se po nějaké době na Zayna vrhl a spojil v jejich rty v polibku, ani mu to nepřišlo. Vnímal jen čiré vzrušení a ani druhý chlapec nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Možná na moment ztuhl, ale pak mu polibek začal oplácet, až se jejich jazyky ocitly v jednom velkém souboji. Harry se na chvíli odtáhl, musel popadnout dech, ale v příštím okamžiku se místo toho ocitl dole, znovu bez dechu a zvětšujícím se vzrušením, jak se mu někdo probojovával do kalhot.
Později, po uplynutí několika měsíců si sám byl schopen přiznat, že skutečně upsal duši ďáblu, když vstoupil do té šílené skupiny. Neskončilo to se Zaynem, s jedním pořádným vyhoněním, kdy se málem propadl do sladkého nevědomí. Pokračovalo to. Až se postupně ocitl v posteli s každým z kapely a už mu bylo naprosto ukradené, jaká je děvka. Užíval si to. Třebaže to Louisovi občas vadilo, ale něco za něco, ne? Harry nevěřil, že s Eleanor byl jejich vztah naprosto imaginární. A na bolavé srdce vždy zafungoval jen pořádný sex.

Odtrhl se od Zayna a s úsměvem se mu zadíval do očí. Možná on sám neměl v některých ohledech naprosto ideální vztah, ale i tak moc dobře věděl, jak úžasná je láska. A jaké štěstí Zayn má.
Přejel mu prstem po rtech, když spatřil, že by ten druhý rád něco řekl. Ale ať to bylo cokoliv, nechtěl to slyšet. Jen se na něho usmál.
"Tak, už jsi jenom její."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 15. září 2013 v 19:18 | Reagovat

Teda, nic takovýho jsem nečetla, už zase a líbí se mi to, takové krátké,zajímavé a krásné :) :D :D

2 Arthur Arthur | E-mail | Web | 17. září 2013 v 17:02 | Reagovat

Ah. Jo, po hodně dlouhé době jsem si přečetla jinou slash-fanfikci, než je Larry. A stálo to za to. Těšila jsem se, že mi to nezbortí iluze o Larrym (ne, že by to něco dokázalo) a ono ne! Je to moc hezké!

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. září 2013 v 12:42 | Reagovat

Nemám slash ráda, ale je to napsané skvěle :) Hlavně ten konec :)

4 jerry-vi jerry-vi | Web | 20. září 2013 v 18:22 | Reagovat

Krása.. nevím co k tomu dodat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama