Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

Exkurze s ročním zpožděním

25. září 2013 v 19:53 | Elizabeth |  Deník
Já vím, že ten název je divný a všechno možné, ale prosím, mějte pochopení. Protože mě nic jiného nenapadá.
Nepsala jsem o tom, ale včera a dnes jsme jeli se školou na dvoudenní exkurzi. Měli jsme jet už před rokem, ale nestihlo se to. A v červnu, kdy byl náhradní termín, byly povodně. Takže taky nic.
Těšila jsem se na ni celý ten rok. Ne kvůli tomu, že jsem dnes viděla zámek v Libochovicíích, Hazmburk, klášter v Doksanech či hrad v Budyni nad Ohří. To mi bylo skoro ukradené. Já se těšila na to, co jsem viděla včera.
Terezín.
Ano, slyšíte dobře. Já se do něj těšila. Chtěla jsem vidět Malou pevnost, Ghetto,... a viděla jsem víc, než jsem mohla doufat. Začalo to už samotných příchodem, kdy jsme šli pěšky z nádraží v Bohušovicích nad Ohří. Většina mých spolužáků se bavila, vtipkovala. Já se dívala. Koukala se po okolí Terezína, na jeho opevnění. Spatřila jsem betonové sloupy, kterém chyběla jediná věc. Ostnatý drát. Viděla jsem železnici, která tam končila. Vlaky, tmu, štěkot psa a siluetu esesáka jsem si zvládla dopředstavit. A zvláštním způsobem mě to děsilo a fascinovalo zároveň.
Nebudu zde popisovat všechno, to snad ani nejde, protože je toho mnoho a ještě více. Můžu vám říct jedinou věc - jeďte tam. Projděte okolo hřbitova, pod nápisem Arbeit mach frei, vejděte do cel, zkuste, jaké to je, když celá vaše skupina čítající dvacet pět osob vejde do té pro Židy. Skoro se tam nevejdete. A pak si zkuste představit, že v té malé místnůstce bylo až sedmdesát osob najednou.
Viděli jsme dva filmy, v obou byly použity materiály z původního nacistického propagandačního filmu, který vznikl při návštěvě Červeného kříže v roce 1944. Děsívé je vědomí, že většina lidí, kterou člověk v tom snímku uvidí, se konce války nedožila. Protože následně začaly největší deportace na východ do vyhlazovacích táborů.
Člověka to děsí, fascinuje. A ví jedinou věc - že se to už nesmí nikdy stát znovu. Protože to by jinak už byl konec. Pro nás všechny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 26. září 2013 v 13:10 | Reagovat

Tohle musela být určitě velmi poučná a zajímavá exkurze.
A i další místa exurze mě zaujaly. To já byla se střední jenom na výstavě zemědělských strojů -__- xD.

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. září 2013 v 19:02 | Reagovat

Jsem ráda, že sis to užila. Ale já se tam nevydám. Historie jde mimo mě a vůbec nic mi to neříká.

3 dumb-ways dumb-ways | Web | 29. září 2013 v 16:03 | Reagovat

Každý kdo tam byl, tak vždy slyším, jak je to tam "lehce" depresívní a ze většinou to tak působí i na ty, kterým to je celkem jedno...urcite to je zajímavé, ale nejsem si jistá, jestli někdy seberu odvahu to vše vidět... Kazdopadne jsem fajn, ze jsi s výletem spokojena :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama