Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

Love is everywhere

29. srpna 2013 v 15:10 | Elizabeth |  One Direction
Nebojte, po tomhle je skutečně už na řadě princezna. Tohle je spoluautorská povídka s Jamie Williams. A světe div se, není to Larry, ale Nouis s varováním 15+. Příjemné počtení! :)

Obrázek by Nits


Byla temná noc a tady se to zdálo ještě horší. Už před minulou odbočkou ho něco táhlo zpět. Ale on ten podivný pocit nevnímal a kráčel dál, až se ocitl mezi polorozpadlými domy a budovami, které se nad ním hrůzostrašně tyčily, se zabedněnými okny a tichým šramocením krys a jiných potvor. Louis přidal do kroku. Tohle skutečně nebylo místo, kde byste chtěli být, zvláště teď, v noci. Nesvítila tu ani jedna pouliční lampa a jen měsíc na obloze byl zdrojem světla.

Nelíbilo se mu tu a nechtěl tu být. Jenže v tom okamžiku se ozvala rána, jako by spadl panelák, ale byla to jenom popelnice převrácená kočkou. Ještě víc přidal do kroku, až skoro běžel, ale nepomohlo to. Temnota byla všude kolem něj a nechtěla ho pustit.
Pohlcovala ho. Netušil, kam běží, jeho nohy se ocitly mimo jeho moc. Bylo tu ticho, děsivé ticho, které ho děsilo snad ještě více než jakýkoliv nežádaný zvuk. Zastavil se. Nevěděl, kde je. Všechno se tu zdálo stejné. Stejné domy, stejné ulice. Připadal si ztracený. Srdce mu hlasitě tlouklo a veškeré rozumné uvažování si vzalo dovolenou. Začal panikařit.

Otvíral pusu, aby zavolal o pomoc, ale v tu chvíli se před ním zjevila vysoká postava s růžovými vlasy. Ztěžka polkl a doufal, že mu neublíží.
"Pomoc," zachraptěl vyděšeně. V hrdle měl vyschlo a nebyl schopen říct cokoliv víc.
Marně doufal v záchranu. Postava neodpověděla, jen se k němu blížila. A v jejích pohybech bylo něco děsivého, strašidelného. Kdyby to bylo možné, srdce by se mu sevřelo strachem ještě víc. Jediné, co ještě jakžtakž dokázalo fungovat, byl jeho instinkt. Dal se do běhu.

Aniž by nad tím uvažoval, zjistil, že se růžovka rozběhla za ním. Sprostě zaklel a rozběhl se o to rychleji, marně se snažil bojovat o přežití.
Nebylo to k ničemu, jak o několik minut později zjistil. Mohl utíkat, jak chtěl, ale postava jako by vždy byla o krok napřed. Znala to tu. Využívala temných zkratek a nedržela se na hlavní ulici. Tušila, kam poběží. A rozhodně nebyla vysílená z předešlého běhu jako on. A tak netrvalo dlouho a on ji znovu spatřil. Stále před ním.
Vyděšeně zastavil a pohlédl na něj. Byl o mnoho centimetrů vyšší než on a právě ta mohutnost mu dodávala ještě víc na hrůzostrašnosti. Polkl, jen mu ohryzek poskočil a mlčky si ho prohlížel, modlíc se o život.

Doufal, že ho nechá být. Že se třeba jen ušklíbne, vrazí mu facku a bude po všem. Tihle chtěli dívky a tou on nebyl. Přesto byl vyděšený. Nechápal proč, ale byl. Udělal opatrně krok vzad. Jenže to byla chyba.
"Kam si myslíš, že jdeš?" zasmál se hrubě a než by se nadál, byl uvězněn v jeho objetí. Nečekal, že to bude tak zlé. Myslel, že jen zabloudil a dříve nebo později se vynoří někde, kde to zná, ale tohle... Vyděšeně se roztřásl a pěstičky opřel o jeho hrudník.

Nepomohlo to, jen se mu dostalo dalšího hrůzostrašného smíchu. Neznámý ho držel pevně a on proti němu neměl šanci. Nedokázal se vzepřít tomu, že ho někam před sebou tlačí. Sám se divil, že jeho nohy ještě nevypověděly službu, ale strach byl tak silný, že se jen třásl a nechal se dál tlačit do temné uličky.

"Bude se ti to líbit," zavrčel onen neznámý. V tu chvíli jim nad hlavou zablikala lampa a on si ho mohl prohlédnout. Je jen o něco málo starší než já, uvědomil si ohromeně.

Jinak se ti dva ale naprosto lišili. Neznámý byl vyšší a mohutnější, třebaže také nepatřil mezi obry. Ale stačilo to k tomu, aby tím získal cennou fyzickou převahu. Vypadal přesně tak, jak by to člověk čekal od těch, co vyrostli v těchto čtvrtí. Potetované tělo, piercingy, které se tu a tam zaleskly ve světle, a díra v uchu, kterou by bylo možné protáhnout prst.
Louis oproti němu byl drobný, panensky čistý, nezkušený ve všech ohledech, prostě naprostým opakem. Váhavě vzhlédl k chlapci tyčícímu se nad ním, a když viděl jeho oči, ztratil se v nich.
Nedokázal uvěřit, že někdo jako on by mohl mít takové oči. Modré a hluboké, které by v normálním případě okouzlovaly dívky, které by daly cokoliv za to, aby se v nich mohly utopit. Teď se v nich ale zračilo něco, co většinu lidí odradilo. Fanatismus a touha po krvi.

"Neubližuj mi," zamumlal bezděky a přišel si jako v nějakém slaďáku pro puberťačky. Kdyby byl jiný, kdyby se potkali jinde, určitě by byl schopný se do něj zamilovat.
Jenže ne teď, kdy se k němu neznámý přiblížil s úšklebkem na tváři. Byl tak blízko, že cítil jeho dech, klidný a pravidelný. Stále doufal, že se všechno změní, že ho nechá být. Nebo že se jedná jen o noční můru a on se probudí. Marně. Neznámý ho přitiskl na zeď, na hrubou a nepříjemnou. Chytil ho pod krkem.

"Neboj, té tvé hezké tvářičce se nic nestane," pronesl s děsivým úsměvem.
V tu chvíli Louisovi došlo, co s ním neznámý zamýšlí dělat. Tvářičce se nic nestane, to znamená, že jiným partiím ano! Vyděšeně se mu pokusil vyvléknout, ale v tu chvíli se na něj natiskly rty druhého chlapce a on byl ztracený.
Líbal ho dravě a vytrvale a netrvalo dlouho, než si vybojoval přístup do jeho úst. Louis byl vyděšený, ale nedokázal nic udělat, nezmohl se na žádný odpor. Jen zavřel oči a doufal, ať to co nejdříve skončí.
Rukama ho pevně chytil za boky, přirazil proti svému tělu a brutálně třel jejich rozkroky o sebe. Nestaral se o to, co na to říká Louis, bral si to, co chtěl.

Louis by s tím stejně nic nedokázal udělat. Neznámý ho drtil pod sebou, tiskl na hrubou, špinavou zeď. Nemohl udělat žádný jiný pohyb než ty, které modrooký chlapec chtěl. A tak mohl jen stát, marně doufat a modlit se k Bohu.
Jenže jedna jeho zvrácená část dušičky si moc dobře uvědomovala, že se mu to líbí a že chce víc. Vyděšen vlastními zmatenými pocity začal polibek oplácet. Poté se ztratil v tom žáru vášně.
Neznámý se sám pro sebe musel ušklíbnout. Šlo to dobře. Až moc dobře, když cítil, jak mu mladík polibek vrací a pod kalhotami cítil jeho erekci. Jenže tak to nechtěl.

"Dost bylo něžností," zamumlal a odtrhl se od chlapce. Viděl v jeho očích zmatení a strach. Právě tento moment miloval. Chvíli se na něj díval. Pak ho otočil a natiskl na stěnu.
Louis mlčel, tušil, že kdyby to neudělal, ještě by to zhoršil. Stále vydýchával to, co se mezi nimi stalo. Nečekal, že by jeho tělo mohlo takhle reagovat, a proto jen čekal, co s ním bude dál dělat a jestli se mu to bude líbit stejně.
Cítil, jak se od něho druhý chlapec o něco odtáhl. Ale neměl sílu a snad ani nechtěl, aby toho využil jako příležitosti k úniku. Přišlo to náhle a nečekaně, když mu neznámý stáhl kalhoty i se spodním prádlem. Na nahé pokožce ho zastudil ledový vzduch.

Zaťal pěsti a cítil, jak mu po zádech přebíhá mráz. Jeho polovzrušený penis se mu odíral o vlastní tričko a na svém těle cítil jeho ruce. Vzrušoval ho. Ale nechtěl si to přiznat, ačkoliv primitivní reakce jeho těla mluvila za vše.
Uslyšel zvuk rozepínajícího se zipu. Pak se k němu neznámý znovu natiskl. Moc dobře cítil jeho penis a znovu ho ovládl strach. Podivný strach, který ale přitom ještě zvětšil jeho vzrušení. Přišlo mu to jako nekonečně dlouhá doba, než se něco stalo. Než do něj modroočko vrazil dva prsty a on překvapením vydechl.

Nebolelo to, jak původně očekával. Bylo to příjemné. Až moc příjemné. Prohnul páteř, aby do něj neznámý měl pohodlnější přístup a nastavil se. Chtěl víc, ale zároveň se bál.
Neznámý ho stále víc roztahoval, přidal dva další prsty. Ale Louis se pod ním vrtěl a vzdychal, chtěl víc. Líbilo se mu to svým způsobem, i když si dřív vždycky liboval v tom, že jeho oběť křičela a vzlykala. Ale i ojet ochotnou děvku mělo své kouzlo.
Když našly zkušené prsty neznámého jeho prostatu a šťouchly do ní, jen se víc prohnul, zaryl nehty do špinavé omítky před sebou a zasténal. Neznámý se jen pousmál. Tohle je nové, pomyslel si a uvědomil si, že se mu líbí, když někomu dělá dobře. Poté ovšem zatřásl hlavou a uvědomil si, kdo je.

Rychle vytáhl prsty, na chlapce pod sebou nebral ohled. Tak to mělo být. Žádné něžnosti, jen si ho tvrdě vzít a zanechat vzlykajícího v opuštěné uličce. Ta myšlenka mu zatemnila mozek. Chytl Louise pevně za boky, a pak do něj na jeden příraz pronikl.
Nejprve to bylo nepříjemné. Prázdno a pak najednou bum a je v něm. Bolest ale ovšem rychle odplynula. Přesně o tomhle se mu kdysi zdálo. Hrubě ošukán, natisknut na zeď a za sebou někoho neznámého. Ale teď, naživo, to je mnohem lepší. Vyhekl, když do něj znovu pronikl, zatímco si ho přidržoval za boky a zvedl levou ruku, aby jí mohl položit na zeď a o předloktí si opřít čelo.

Neznámý byl zmaten. Hrubě si ho bral, ale druhý chlapec stejně vzdychal a sám si pravou rukou dělal dobře. A jemu se to taky líbilo. Bylo to zvláštní, dosud nepoznané, ale plné vzrušení a vášně. Odstrčil chlapcovu ruku z jeho penisu. Tohle chtěl udělat sám.
Jakmile se jeho penisu dotkly prsty neznámého, podvědomě tušil, že ho čeká něco jiného než obyčejný orgasmus. V jeho gestech a pohybech cítil nejistotu, ale na druhou stranu také rozhodnost, dravost a touhu po pořádné šukačce. Vzápětí začal zběsile přirážet, jednou rukou ho držel na bocích, druhou na jeho penisu a bolestivě ho kousal do ramene, aby nesténal moc nahlas, což by znamenalo, že se mu to líbí. Ale ono se mu to líbit nemá!

Louis se cítil jako v nějakém snu. Kousnutí pálila, cítil, že bok bude mít pěkně barevný. Ale líbilo se mu to. Nemyslel na nic, vnímal jen ruku na svém penisu, pravidelné a hrubé přírazy, bolest mísící se s vzrušením. A pak se s výkřikem udělal a pokropil zeď před sebou. Opíral se teď o obě ruce, ale stejně měl pocit, že se mu podlomí kolena a on každým okamžikem spadne na zem.

Spadl by, ale neznámý to tušil, proto ho chytil kolem pasu oběma rukama, i tou ulepenou od spermatu a naposledy ho hrubě nabodl na svůj penis. Poté poodstoupil, čímž z něj vyklouzl a s kalhoty u kotníků si chlapce prohlédl. Jeho panensky čisté tělo bylo poseto modřinami, kousanec na rameni trochu krvácel, asi zuby natrhl kůži, a opíral se o zeď před sebou, zatímco zhluboka oddychoval.

Louis se svezl na zem. Opřel se o zeď a vyčerpaně oddechoval. Nikdy by neřekl, že by se mu něco takového líbilo, ale bylo to tak. Celé tělo ho možná bolelo a v normální situaci by si připadal neskutečně ponížený, ale teď to bylo jiné. I se zavřenýma očima cítil, jak ho neznámý napodobil a sedl si vedle něho.
"Děkuju," zamumlal neznámý a prohrábl si své růžové, kdysi nagelované, nyní zplihlé, vlasy. Louis vytřeštil oči a nechápavě se na něj podíval. Přeslechl se, nebo to vážně řekl?
"Za co?" Ta slova ze sebe dostal až na druhý pokus. Nechápal, za co děkoval, a proč vlastně. Možná měl děkovat spíš on.
Modroočko jako by jeho otázku přeslechl. Místo si ho přitáhl k sobě, něžně a milenecky, třebaže jaksi neobratně a nervózně. Zabořil hlavu do jeho vlasů a nasál jejich vůni. Pak do nich zašeptal: "Jsem Niall."
"Louis," odpověděl zmateně. Nechápal, co se to děje. Myslel, že ho ojede a pak odejde, ale tohle je... jiné. Zmateně ho objal kolem pasu a nechával si očuchávat vlasy.

Ještě chvíli tam seděli, znavení a přitom svým způsobem šťastní, třebaže každý z nich byl ponořen do svých myšlenek a úvah. V jednom objetí, kdy slyšeli tlouct srdce toho druhého. Po chvíli se Niall zvedl. Natáhl si zpátky kalhoty. Louisovi se sevřelo srdce. Takhle to tedy končí… ale místo toho, aby jen tak odešel, Niall k němu natáhl ruku.
Vykulil na něj oči a se sevřeným hrdlem vstal. Poté si důstojně natáhl kalhoty, a aniž by zjistil jak, oba tam stáli s naprostým výbuchem smíchu.
Byla to zvláštní, naprosto komická situace, když uvážíme to, co se vlastně stalo. Ale oni se teď jen smáli, a byli šťastní. Stále byla temná noc. V dálce tu a tam zablikala pouliční lampa. Svítil měsíc. A ti dva se ruku v ruce vydali dál.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama