Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

Co to vlastně je ten život?

23. srpna 2013 v 17:53 | Elizabeth |  Téma týdne
Vždycky mi přišlo, že život je cosi jako vlak, který vás mine a vy do něj naskočíte. Netušíte, kam jede a jak dlouho, jestli zastaví, či vykolejí příliš brzy. Jestli dojede na konec světa, nebo zastaví ve vedlejší vesnici. Netušíme, co se stane, i když to můžeme ovlivnit. Trochu. Každý na to má moc. Rozhodnout si, jaký si vybereme směr. Nejde to vždy, nejde to pořád. Jen občas, protože stále jsme ovlivňováni jinými vlaky, co také křižují po světě.
A ta moc je nebezpečná. V jednu chvíli si můžeme vybírat stále, jít šťastně dál a myslet si, že život je jen v našich rukou. Ale nic netrvá věčně, a tak jednou musí přijít chvíle, kdy tomu tak nebude. Kdy se musíme řídit tím, co chtějí ostatní, tím, že nás ostatní vlaky tlačí na jiné koleje, do míst, kde jsme vůbec nechtěli být.
Nemohu tvrdit, že tomu úplně rozumím, přeci jen, člověk za patnáct let života moc zkušeností neposbírá... ale i tak mě už potkaly věci, které se objevily náhle a nečekaně, až málem můj vlak vykolejil. I ty, kdy mi někdo celý život změnil jedním rozhodnutím, a tak se ten vlak rozjel jinudy. Člověk netuší, jestli by za jiných okolností šel jinou cestou, jestli by to náhodou nebylo naprosto jinak.
Víte, když jsme se v červnu loučili s naší třídní, po čtyřech letech, každý od ní dostal pohled, na kterém z druhé strany bylo napsáno přání jemu na míru. "...aby pro ni byla cesta životem jako projížďka na koňském hřbetě..." Tak znělo přání pro mě. Je pravda, že život takovou vyjížďkou už tak trochu je. Nebezpečný, kdy netušíte, co se může stát. Zda se kůň pod vámi nelekne, zda se neroztryská a zda nespadnete. Ale může to být i něco krásného, pokud se s tím dokážete poprat. Pokud ovládnete koně, a pokud cítíte, že chce tryskat, obrátíte ho tak, abyste si to užili a ještě z toho něco měli.
Protože život už takový je. Zrádný, krásný, ale hlavně - člověk se s ním musí umět poprat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 23. srpna 2013 v 18:10 | Reagovat

Jo jo, tohle přirovnání bylo v jedné písničce, co jsem znala a už nevím, o jakou jde. :D Že život je jak jedoucí vlak a ještě něco o jízdním řádu tam bylo a ten zastupoval osud.. Je to dost pravdivé.

2 eazi eazi | Web | 24. srpna 2013 v 23:04 | Reagovat

Tak tak. Narodíš se a než se člověk naděje, už vlak míří do zastávky Puberta a průvodčí hlásí, že další stanice je Maturita... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama