Gibsonová se omlouvá, ale nikdy vám s určitostí neřekne, kdy bude nová kapitola. Zavísí to na čase, postavení hvězd a planet, rychlosti větru a počtu pavouků v její skříni. Jestliže nechcete jít chytat pavouky, vytvářet za jejími okny vichřici, vraždit její profesory či sestřelovat hvězdy, zanechte komentář, povězte svůj názor. A ona se k tomu snadněji dokope. (A taky vás bude naprosto milovat.)

This is war - 4. kapitola

1. července 2013 v 17:39 | Elizabeth |  This is war
Čtvrtá kapitola - trochu kratší než ta předchozí, i když o nic méně podstatná. Příjemné počtení!




Netušila, kde sebrala tu sílu, aby vstala a oblékla se. Neobtěžovala se s pláštěm ani s maskou, vystačila si s hábitem. Třásly se jí nohy, ale i tak popadla hůlku a přemístila se.

Ocitla se v chodbě. I přes absenci většího počtu nábytku se zvládla praštit hlavou o věšák. Hlasitě zaklela a vyškrábala se na nohy. Nestačilo, že ji stále pálila kůže a byla ráda, že dokáže stát, teď ji ještě bolela hlava. Vydala se zrovna ke schodům, když si všimla Hermiony, stojící ve dveřích kuchyně. Upřeně na ni zírala.

"Potřebuješ něco?" vyjela na ni Kath možná až příliš prudce, ale teď rozhodně nebyla v náladě, kdy by se s ní chtěla vybavovat. Jediné, po čem toužila, bylo dát si panáka ohnivé whisky, sprchu a po vypití bezesného spánku se pořádně vyspat.

"Já jenom… je ti dobře?"

"Nikdy mi nebylo líp," utrousila ironicky. "Jdi spát, je pozdě a zítra musíme začít s učením." Trvalo chvilku, než ji poslechla a vyšla po schodech nahoru. Katherina zamířila do kuchyně, rovnou ke skříňkám. Nemusela hledat dávno.

Fialový lektvar našla snadno a naráz ho vyklopila. Chutnal příšerně, ale nevadilo jí to. Mnohem víc by jí vadilo, kdyby otěhotněla. Snadno našla i láhev Ohnivé whisky. Nalila si ji trochu a kopla jí do sebe. Pálila ji v krku, ale to jí bylo aktuálně jedno. Nalila si ještě jednu sklenku, pak láhev uklidila a vydala se nahoru.

Vlezla si do koupelny a shodila ze sebe hábit. Celé tělo ji bolelo a neuvěřitelně se jí ulevilo, když teplá voda začala dopadat na kůži. Přinášela sebou nepopsatelnou úlevu a slast. Vrněla jako kočka, když na ni dopadal teplý proud. Když konečně vodu vypnula a vylezla ven, její pokožka byla načervenalá a neuvěřitelně uvolněná. Přehodila přes sebe župan a vyšla na chodbu. Do pokoje to neměla daleko. Těšila se na svou obrovskou postel s měkkou peřinou. Jenže když otevřela dveře, čekalo ji překvapení. Na její posteli někdo seděl.

"Severusi?!" vyvalila na něj oči, jak tam tak klidně seděl v černém hábitu na její posteli. Netušila, co tu dělá, ani jak se sem dostal. "Co tu děláš?"

"Zavolala mě Hermiona. Prý jsi nevypadala dobře," bedlivě ji pozoroval, "ale vidím, že to byl jen planý poplach." Jeho rty se zkřivily do něčeho, co by mohlo být úsměvem. Pak vstal a beze slova k ní přešel, aby ji mohl sevřít v náručí. Ucítila jeho vůni. Sladkou vůni lektvarů a všemožných bylinek. Znala je všechny. Vše se najednou vrátilo, roky staré pocity, když ji objímal a její hlava spočívala na jeho rameni.

"Chyběla jsi mi," zašeptal a pohrával si s prameny jejích mokrých vlasů.

"Ty mně taky. Promiň," zašeptala a ještě víc se k němu přitiskla.

"Neomlouvej se." A pak ji popadl do náruče. Polekaně vykřikla, ale on ji ignoroval a přenesl ji přímo do postele. Opatrně ji položil na deku a jen tak mimochodem ji svlékl z županu. Zalezla si pod peřinu, zatímco on si sundal hábit a jen lehce oblečený si k ní lehl. Přitiskla se k němu a potěšeně zavrněla.

"Tohle mi chybělo."

"Mně taky. Ale teď už spi." Políbil ji na čelo. A ona spala, ovinutá jeho rukama a zachumlaná v peřině, šťastná, jak již dlouho nebyla.


Probudila se. Hned v další vteřině ale zjistila, že v posteli leží sama. Na okamžik si pomyslela, že to vše snad byl pouhý sen. Krásný sen, který s probuzením odezněl. Ale pak se podívala ven a téměř se zhrozila. Slunce stálo vysoko na obloze. Byla zvyklá vstávat brzy, ale teď to vypadalo, že za chvíli bude poledne.

Rychle na sebe něco navlékla a spěchala dolů ze schodů. Mířila již ke kuchyni, když uslyšela hlasy s obývacího pokoje. Vrátil se o několik kroků nazpět a nakoukla. Hermiona stála na jednom konci místnosti a na tom druhém, k jejímu překvapení a radosti, Severus. Mířil na ni hůlkou a podle soustředěného pohledu poznala, o co se snaží, zatímco dívka se snažila ubránit, ale marně. Poslala k němu myšlenku, jemně a nenásilně, a on ji přijal. Přikývl. Vstoupila do pokoje, Hermiona si ji ani nevšimla. A pak Kath namířila svůj nitrozpyt proti její obraně. V okamžiku se začínala hroutit, drolit kousek po kousku. Nevstoupila do její mysli, když bylo po všem a dívka se vyčerpaně zhroutila na kolena.

"Jak dlouho?" zeptala se Severuse.

"Řekl bych, že je to ucházející. Na to, že to bylo poprvé." Nikdy nechválil, a tak mohla říci, že se Hermiona vedla dobře. Nitrobranu musela umět, bez toho by se špehem nestala. A když si takhle vedla poprvé… no, to byl skutečně dobrý začátek.

Usmála se na Severuse, a pak si zašla do kuchyně pro něco k snědku. Ukořistila müsli s mlékem. Zatímco jedla, přemýšlela. Stále jí to připadalo jako sen. Nevěřila, že se vrátil a zůstal tu. Ale zjevně to tak bylo a ona mohla být jen šťastná. Neviděla ho roky a teď tu stál.

Byl to i on, kdo ji vyrušil z úvah. Naklonil se nad ni a beze slova ji políbil. Pak si sedl na vedlejší židli a pozoroval ji, zatímco jedla. Jenže u toho nezůstal a ona ucítila jeho ruku na svém koleni. Pomalu postupovala výš a ona to moc dobře vnímala, i když to bylo jen přes látku.

"Severusi," položila ruku na jeho. Ale jeho to neodradilo a pokračoval dál, až moc daleko.

"Hermiona studuje Čáry nejohavnější," dodal na vysvětlenou a pousmál se. Ale to už to nevydržela ona. Vyskočila ze židle a povalila ho na stůl. Tak jako to dělala vždycky za starých časů…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama